Střípky z historie kapely dochované na papíře či v paměti poskytl František Saidl
První složení skupiny vypadalo takto: Franta Sajdl (Cony) – vedoucí skupiny, zpěv, Jarda Bobr (Hrabě) – basová kytara, zpěv, Vláďa Wimmer (John) – sólová kytara, zpěv, Bohouš Jedlička – doprovodná kytara, Vláďa Kadlec (Ringo) – bicí.
Nad technikou, na kterou tehdy skupina hrála, se lze dnes jen usmívat. Nejvýkonnější zapůjčený zesilovač měl „úžasných“ 8 wattů, další aparatura sestávala z předělaných starých rádií, bicí soupravu tvořil jeden rytmák a činel, a kytaru si každý obstaral sám. Vybavení se pomalu postupně vylepšovalo podle toho, jak se podařilo sehnat peníze, ale i tak by v dnešní době tehdejší vybavení budilo úsměv. Repertoár skupiny sestával z převzatých skladeb zahraničních kapel, především od Beatles, Animals, Shadows, Manfreda Manna a dalších. Zpívalo se anglicky, ale občas se na některou skladbu podařilo napsat český text.
První vystoupení The Spirits mělo u tehdejších mladých navzdory mnoha nedokonalostem velký úspěch a skupina od té doby hrávala ve Společenském domě každé 3 – 4 týdny. Nebyly jen úspěchy, ale byly také debakly. Jednou to byly technické problémy, jindy se hráči mezi sebou pohádali, a živou hudbu pak musela nahradit hudba z magnetofonu. Navzdory všemu si tyto hudební večery získaly u mladých lidí oblibu a byly hojně navštěvovány.
Opačný ohlas ale měla tato činnost u některých spoluobčanů a vyšších orgánů. A tak šly veřejností zvěsti o nemravnostech, které se ve Společenském domě dějí, o špatném vlivu big-beatu na mládež, o šíření západní kultury, a hledaly se záminky jak s tímto zatočit. Vadily dlouhé vlasy, kalhoty do zvonu, špičaté boty, zpěv v angličtině či způsob tance. Sice se nikdy nepodařilo tyto akce zcela zarazit, ale některá omezení přišla. Např. beatové večery musely být zcela nealkoholické (ale o to víc bývalo podnapilých, protože si každý nějakou tu lahvinku tajně přinesl sebou a nepozorovaně upíjel), byl omezen čas jejich konání a skupině bylo vyhrožováno zákazem činnosti, pokud se nepodrobí kvalifikačním zkouškám (tehdy se jim říkalo přehrávky).
Nicméně hrálo se dál. Skupina The Spirits se zúčastnila několika soutěží beatových skupin v Děčíně, Rumburku, Benešově nad Ploučnicí, Šluknově a ve Varnsdorfu, kde se obvykle umístila na druhém nebo třetím místě s výjimkou Šluknova, kde skončila z pěti skupin jako poslední.
Byl zde však jeden závažný problém, s kterým se musela naše skupina (a zdaleka nejen ona) několikrát vypořádat - byla to dvouletá základní vojenská služba. Téměř každý člen beatové kapely byl v předvojenském věku a tak ke vší smůle, když se kapela sehrála a mohla něco dokázat, vždy musel někdo odejít na vojnu a následovalo shánění vhodného náhradníka, další řada zkoušek a sehrávání. Z těch, kdo odešli „sloužit vlasti“, se zpravidla do své kapely vrátil již jen málokdo. Nejčastějším důvodem bylo to, že dotyčný se po návratu z vojny oženil a manželka mu návrat do kapely zakázala.
Také kapela The Spirits prošla mnoha změnami ve svém složení, jejichž podrobné uvedení by bylo nad rámec tohoto pojednání a mimo jeho účel. Zde je alespoň seznam těch, kteří v kapele a kdy působili. Někteří déle, jiní jen krátce. A někteří z nich již mezi námi nejsou - označeno +. Jsou to Franta Sajdl (Cony), Jarda Bobr (Hrabě), Vláďa Wimmer (John), Bohouš Jedlička, Vláďa Kadlec (Ringo, +), Láďa Kolínský (+), Mirek Daněk, Honza Machač (Long), Láďa Machač (Sysel, +), Mirek Janeček (Sinta), Jarda Říha (Pytlák, +), Jarda Mikule (Červ) Ruda Brzák, Luboš Šnajdr (Šlupka), Karel Mráček, Jirka Novotný, Vašek Konrád, Jirka Vlček, Vašek Kozuk (+), Jarda Mamaj, Vašek Levý, Vláďa Řáda.
Skupina The Spirits ale navzdory všem těžkostem a změnám pokračovala a její hudební produkce ve Společenském domě postupně získávaly věhlas i v okolí, a tak i odsud sem přijížděli mladí lidé. Nelze zapomenout na prvních osm měsíců roku 1968, kdy se příznivá a nadějná atmosféra spojená se všeobecným politickým uvolněním projevila i v náladě návštěvníků a úrovni hudebních produkcí. Přístup zdejších místních orgánů a některých lidí se však nezměnil. Dnes je již jen k pousmání historka, kdy tehdejší vedení podniku Benar, kterému Společenský dům patřil, kvůli údajné opravě nechalo odpojit trafostanici, ačkoli vědělo, že ve Spol. domě má být další večer s beatem. Zásuvky zůstaly bez proudu, světla nesvítila, ale řešení se našlo. Kdosi přinesl dlouhý kabel a hodní obyvatelé sousedního domu nabídli připojení se u nich, takže se hrálo. A za spotřebovanou elektřinu nechtěli ani korunu.
Protože každé hudební těleso muselo mít svého zřizovatele, měla jej i skupina The Spirits. Byla jím organizace Československého svazu mládeže při n. p. Benar v Chřibské, jehož členové se podíleli na organizování hudebních akcí. V roce 1968 byl Československý svaz mládeže zrušen a byl založen Spirits Fan Club, zájmová a nepolitická organizace, pod jejíž patronací skupina pokračovala v činnosti. Zlepšilo se technické vybavení poté, co jeden z členů skupiny, povoláním mechanik-elektronik, sestavil efektové zařízení booster, dozvukové zařízení a tři zesilovače, které s ohledem na tehdejší možnosti daly slušný akustický výkon.
Na podzim 1969 se The Spirits málem rozpadli poté, co dva její členové odešli na vojnu a třetí z důvodu změny zaměstnání odešel také. Po několika týdnech nečinnosti ale přišla záchrana v podobě tří nových hráčů z Nového Boru. Kapela poněkud „přitvrdila“ a troufla si i na náročnější skladby z repertoáru např. Jimiho Hendrixe, Blodwyn Pig a dalších. Poprvé se v této sestavě představila 25. prosince 1969 a sklidila velký úspěch. Následovalo několik úspěšných měsíců, několik výjezdů mimo Chřibskou, ale vše skončilo 15. srpnem 1970. Ve Společenském domě toho dne opět hráli Spirits a v přestávce zněla z magnetofonu píseň Karla Kryla Bratříčku, zavírej vrátka – bylo 2. výročí okupace republiky vojsky Varšavské smlouvy. Po přehrání Krylovy písničky došlo mezi návštěvníky k vážnému incidentu, při jehož vyšetřování vyšla najevo příčina, a tou byla zmíněná písnička. Do případu se vložila Státní bezpečnost, kapele byl zakázán vstup do Společenského domu, byl rozpuštěn Spirits Fan Club a tři z pořadatelů skončili u soudu.
Následkem toho měla kapela na několik měsíců nucenou přestávku. Novoborští hráči skupinu opustili a odešli k jiné kapele. Členům bývalého Spirits Fan Clubu bylo naznačeno, že pod nově založeným Socialistickým svazem mládeže lze za určitých podmínek hudební skupinu dále provozovat. Socialistický svaz mládeže byl striktně politickou organizací řízenou komunisty, ale v zájmu muziky nešlo jinak. Skupina pak mohla pomalu pokračovat v činnosti, vrátili někteří dřívější hráči a n.p. Crystalex byl ochoten propůjčit svůj sál nalézající se v 1. patře nad restaurací naproti sklárně. Poprvé zde skupina zahrála 13. března 1971 a od toho dne zde hrávala pravidelně. Ale i zde musela skupina a lidé kolem ní čelit těm, kteří se snažili „dělat zle“. Navzdory tomu byly hudební akce hojně navštěvované. Skupina musela opět vyřešit několik změn ve svém obsazení, přišli další noví hráči a další změny.
Pak přišla další rána: do místnosti s aparaturou se vloupal zloděj a ukradl zesilovače, efektová zařízení a další věci. Stalo se to na podzim 1972 a pachatel nikdy nebyl vypátrán. Po této události odešel ze skupiny Franta Sajdl, ale ostatní členové byli odhodláni pokračovat. Protože anglické názvy hudebních těles nesměly být z příkazu stranických orgánů používány, dala si někdejší skupina Spirits (víceméně z recese) název Generátor. Na závěr její původní složení: Vašek Levý, Vláďa Řáda, Ruda Brzák, Slávek Bobr, Roman Gerža, Pepa Salaj. Sestava se v průběhu doby měnila, a pokud si vzpomínám, tak Generátor skončil v roce 1985.
Komentáře
Přehled komentářů
Zatím nebyl vložen žádný komentář